Deník teréňáka

Když může existovat Deník moderního fotra, proč by nemohl existovat i Deník teréňáka? Vtipných i trapných historek máme až až. Tak proč se s vámi nepodělit, ať z toho má trauma i někdo jinej?


21.5.2019

Do školy se budu těšit, až bude čert jezdit na bruslích do práce!

Včera jsem jel do školy. Dobrovolně. A rád. Horečku nemám, ranní stolice normální…

Jak někteří dobře víte, studuju psychologii (ne, neumím číst myšlenky ani nemám lejzrovej pohled). Znamená to, že jednou za čas jezdím do Olomouce do školy, doma předstírám, že se učím, a tak. Včera jsem byl u přijímaček, že bych chtěl ještě studovat. Samozřejmě jsem se na to náležitě připravil. Sehnal jsem všechny možný papíry o tom, co jsem v životě dokázal a jak jsem skvělej a připravil jsem si fotku štěněte z útulku, abych v nich vyvolal soucit. Je to ale vůbec nezajímalo. Zeptali se mě, jak se jmenuju (i když to všichni dobře vědí, možná až moc dobře…) a pak se ptali, proč chci dál studovat.

To je dobrá otázka. Dřív jsem si říkal, že škola je novodobý vězení a budu se tam těšit, až začne čert jezdit na bruslích do práce. Světe div se, změnil jsem názor. Ono to tak je, dokud je člověk na základce, na střední…ale pak to začne bejt jinak. Buď můžete dál studovat, nebo si musíte začít shánět práci (pokud nemáte rodiče ve vatě). Před půl rokem jsem začal makat. Zjistil jsem, že peníze nepadaj z nebe (pokud vás zrovna nebombardujou špunti z balkónu drobákama), do práce musíte chodit každej den, nemůžete si jen tak zaspat nebo napsat do žákandy „rodinné důvody“. A když to děláte, bude vaše výplata jako cibule (podíváš se na ni a rozbrečíš se). To se člověk najednou začne na školu dívat líp a hned má chuť do dalšího studia. Samozřejmě jsem jim to neřek takhle napřímo, musel jsem to trochu zaobalit, ale to už je jiná pohádka.

Takže si važte doby, kdy můžete chodit do školy, protože ne každej má přirozenej dar správně se opírat o lopatu!


14.5.2019

Dejte mu někdo korunu!

Je půlka května, to už je skoro léto. Prostě období kraťasů a krátkých rukávů. Je úterý, takže se jde Karlovina. Kolem poledne pršelo, ale ve dvě celkem svítilo sluníčko a vypadalo to, že se oteplí. Neoteplilo. Začalo lejt. Jako chlap samozřejmě nemůžu říct "Je mi zima, prší mi na hlavu a chlupy na nohou mám jak pes, co právě vylez z pračky. Chci do tepla." A tak jdu na to diplomaticky: "Co takhle zajít do Grandu? Teď by tam určitě mohlo bejt dost potenciálních klientů (čti "teenagerů, kteří čučí do mobilů a vůbec netouží se bavit s dospěláky")." V terénu chodíme vždycky dva, parťáci, amígos, prostě držíme při sobě. Ale dneska prej ne. Nebudu to okecávat. Míša místo odpovědi zakřičela: "Dejte mu někdo korunu, ať má na kalhoty!"

Asi nemusím vysvětlovat, proč mám v očích vražednej výraz, že ne?


13.5.2019

Florbalistky, pěkný florbalistky!

Když může existovat Deník moderního fotra, proč by nemohl existovat i Deník teréňáka? Vtipných i trapných historek máme až až. Tak proč se s vámi nepodělit, ať z toho má trauma i někdo jinej?

Jako první bych rád vysvětlil, kdo je to teréňák. Teréňák není žádnej auťák, autista, ani sociálka! Divili byste se, kolik lidí si to plete. Nechápu. Připadám si docela normální (to všichni ostatní jsou divný). Teréňák je od slova terénní sociální pracovník, teda sociální pracovník (ne, nejsme sociálka!), kterej chodí venku a hraje si s dětma…chci říct tvrdě pracuje. Když má někdo problém, tak ho s náma může řešit, a když žádnej problém nemá, tak mu ho uděláme, abychom měli práci. No dobře, místy to bylo trochu nadsazený, ale vy určitě na rozdíl od toho pána víte, co jsme zač.

Včera si tak v klidu jdeme po Polabinách (páč je pondělí a v pondělí jsou Polabiny, to ví každej), kolem nás si to hasí nějakej pán na kole ověšeným taškama rychlostí asi 5 kilometrů za hodinu, ohlídne se a říká: „Hele, florbalistky, pěkný florbalistky!“ Takže asi už chápete, proč jsem chtěl znova vysvětlit, kdo je teréňák. Protože teréňák není nejenom autista nebo sociálka, ale ani florbalistka! Tak zaprvý, naší prací je lidem pomáhat (a florbalky jsou ideální nástroj k řešení některých problémů). A zadruhý já jsem snad vosk?! Asi se budu muset smířit s tím, že jsem málo florbaliska na to, aby si mě někdo všimnul.

Online pracovníci

X

Přihlášení

Zapoměli jste heslo?
zašleme vám nové na vaši
emailovou adresu