Deník teréňáka
Když může existovat Deník moderního fotra, proč by nemohl existovat i Deník teréňáka? Vtipných i trapných historek máme až až. Tak proč se s vámi nepodělit, ať z toho má trauma i někdo jinej?
- Nemáš jointa? (25.7.2019)
- Čím víc lajků, tím víc dadidas! (28.6.2019)
- Prej potetovanej! (20.6.2019)
- Je to humus! (5.6.2019)
- V kanclu s králíkem! (27.5.2019)
- Nemohlo by prostě pršet zespodu?? (24.5.2019)
- Do školy se budu těšit, až bude čert jezdit na bruslích do práce! (21.5.2019)
- Dejte mu někdo korunu! (14.5.2019)
- Florbalistky, pěkný florbalistky! (13.5.2019
Nemáš jointa?
V klidu si takhle chillujeme na lavičce a dáváme si pauzu. V tom se vedle mě zastaví týpek v kožený bundě a chce po mě jointa. Člověk by si řekl, že je to náhoda a ptá se všech. Neptal se všech. Zřejmě vypadám jako důvěryhodná osoba, za kterou můžete přijít s jakoukoli prosbou. Což mě samozřejmě těší, ale tenhle dotaz byl trochu mimo můj obor. Jo kdyby chtěl poradit se složitou rodinnou situací, jak najít práci nebo vyřešit světový mír, tak prosím. Ale jointa nevedu.
Zkrátka ne každý je takový, jak na první pohled vypadá. Já evidentně občas vypadám jako obchodník s dobrotama, ale přitom jsem úplný zlatíčko s dobrým srdcem. No fakt! Každej občas chce vypadat cool, ale to z něj automaticky nedělá kriminálníka.
Čím víc lajků, tím víc adidas!
Dneska chce každej mít co nejvíc lajků, ať už přes FB, IG nebo přes potrubní poštu. Zkrátka čím víc lajků, tím víc adidas. Kdo má víc followerů, je hustší týpek a koho nikdo nesleduje, je jen nějakej noname. Ale co vlastně ty lajky znamenaj? Podle mě víc lajků, neznamená, že je to lepší člověk, splní se mu všechny jeho sny a bude šťastný až do smrti. Když má někdo hodně lajků a followerů, může to znamenat různý věci. Buď to je skutečně někdo, kdo vytváří kvalitní obsah na netu (jako třeba skvělý a zábavný články). Anebo naopak prostě jen tráví spoustu času na mobilu a neustále hází na sociální sítě nový clickbaity s roztomilým koťátkem nebo lechtivý fotky.
Nevím, jak vy, ale já rozhodně nechci zaprodat svoji duši pomíjivé slávě a povrchním „přátelstvím“. Budu radši, když mě bude sledovat jen pár lidí, kteří si skutečně cení toho, co dělám. Pár lidí, kterým se moje práce líbí a který zajímá, co si myslím. Nebudu nikde sdílet vyfotoshopovaný fotky vysportovanýho těla ani roztomilý koťátka, radši budu žít skutečnej život. Místo postování nový fotky každých 5 minut napíšu kámošovi a půjdu s ním ven, nebo zavolám babičce. To jsou totiž skutečný věci, na kterých záleží.
Takže mi koukejte dát like proto, že se vám líběj moje články a až vyrostete, chcete být jako já nebo aspoň ovocem do jogobely!
Prej potetovanej!
Víte, za co je placenej teréňák? Pokud si myslíte, že jo, tak se vraťte na zem. Já jsem si taky myslel, že to vím. Myslel jsem si, že teréňák je placenej za to, že pomáhá dětem a mladým lidem řešit jejich problémy, pořádá pro ně akce, zachrání pár dětí v Africe a nastolí světový mír. Ale dneska jsem zjistil, jak je to doopravdy. Teréňák je placenej za to, jak dobře si ze sebe umí udělat srandu. Dnes jsme byli na jedný základce na dvě hodiny dělat zábavnej program. Hráli jsme různý hry, mluvili o vzájemné toleranci, předsudcích a málem se nám podařilo vyřešit celosvětový problém nedostatku pitné vody, ale nakonec jsem místo toho skončil s nálepkou na čele: „Potetovanej“.
Člověk si říká: „Nálepkovat druhý lidi je špatný, to ví přece každej.“ Ale až když ti někdo takovou nálepku připleskne na čelo, uvědomíš si, jak takovýmu člověku s nálepkou doopravdy je. Já jsem ještě dopadl dobře, byl jsem jen „ten potetovenej“, ale mohlo to dopadnout hůř. Co kdybych byl třeba „tlusťoch“, „smraďoch“ nebo „nepřizpůsobivej sigán“? Takový nálepky můžou bejt vážně nepříjemný! Když to pak každej den slyšíte od spolužáků, člověku je z toho smutno. Takže se nad tím zamyslete lidi! Nenálepkujte a neškatulkujte lidi jenom podle toho, jak vypadaj, jestli jsou fialový, maj jedno ucho obráceně nebo jsou chytřejší a vás to štve. Postavte se tomu. Buďte ti odvážní a jděte proti proudu. Nenálepkujte lidi kolem sebe! Nálepky jsou zlo! Proto jsme dneska v kanclu spálili všechny lepící papírky na rituálním ohni přátelství, díky nám už nebudou nálepky škodit světu…a nebude na co si psát úkoly…
Je to humus!
Za mejch mladejch let (krátce po vyhynutí dinosaurů a těsně před vynalezením lžíce) bylo slovo „humus“ pro jídlo urážka. Dneska je humus kvalitní potravina vyhledávána všemi vyznavači zdravé stravy a býložravci. Kdybyste se mě zeptali: „Dáš si humus?“ Asi bych vás taktně požádal o něco žratelnýho. Ale ono to vážně žratelný je. A – nerad to přiznávám – dokonce docela dobrý (pokud nejsou prachy na mekáč nebo vás partnerka nazývá hrochem).
Pokud jste o těchto podezřele zdravých potravinách informovaní asi tak jako já, zeptáme se strejdy Googla, co to ten humus vlastně je. „Hummus je studený pokrm levantského původu (oblast Libanonu a okolních států), kaše či dip z rozmačkané uvařené cizrny smíchané s tahinou (sezamovou pastou), olivovým olejem, citronovou šťávou, solí a česnekem. Je oblíbený zejména v oblasti Středního východu, v kuchyních původem z této oblasti se používá celosvětově.“ Nepřijde mi, že by Česká Republika byla na středním východě, ale třeba se pletu. Při pohledu z Ameriky je východ všechno.
Pokud chcete zažít gurmánský zážitek, mám pro vás výzvu. Vykašlete se dneska na mekáč a skočte si do tesca pro takovou tu malou bagetku, humus a rajče. Když okusíte tento pokrm levantského původu, budete si připadat jako nefalšovaný obyvatel středního východu a už nikdy nezatoužíte po obyčejném cheesburgeru! Anebo taky ne, ale prostě to zkuste…
V kanclu s králíkem!
Milý deníčku,
Míše asi hráblo. Objednala si přes net dvě chytrý váhy a teď si s nima pořád hraje. Dřív lidem stačil k posouzení zdravotního stavu jedinej pohled – pokud si vidíš na palce u nohou, je to ještě dobrý. Dneska na to máme chytrý váhy, který ti řeknou nejen kolik vážíš, ale i kolik máš procent tuku, kolik váží tvoje kosti a jak se jmenovala tvoje babička za svobodna. Ta druhá váha je na vážení jídla a je taky chytrá. Když na ni postavíš prázdnej talíř, začne pípat, že chce nášup. Každou chvíli slyším chroupání salátu a koukám, kde se v kanclu schovává ten králík. Tak schválně, jak dlouho Míše ta zdravá strava vydrží. Budu ji hlídat. Stačí jedna kostička čokolády a cvak, spadla klec!
Ale teď vážně, zdravá strava je důležitá. A pokud nebudete jíst zdravě, nikdy z vás nebude Pepek Námořník.
Nemohlo by prostě pršet zespodu??
To počasí si dělá, co chce. Jednou je hezky, tak si další den vezmete kraťasy a tričko, a pak všude hromy a blesky. A pěkně blbě se v tom chodí v terénu. Naštěstí jeden z našich klientů přišel s elegantním řešením! „Chápu, že země potřebuje zalejt, když je sucho. Ale to by nemohlo pršet zespodu?“ No není to geniální? Tráva a stromy budou zalitý a nám nebude pršet za krk. Maximálně bude trochu blátíčko. Kdo je pro??
Do školy se budu těšit, až bude čert jezdit na bruslích do práce!
Včera jsem jel do školy. Dobrovolně. A rád. Horečku nemám, ranní stolice normální…
Jak někteří dobře víte, studuju psychologii (ne, neumím číst myšlenky ani nemám lejzrovej pohled). Znamená to, že jednou za čas jezdím do Olomouce do školy, doma předstírám, že se učím, a tak. Včera jsem byl u přijímaček, že bych chtěl ještě studovat. Samozřejmě jsem se na to náležitě připravil. Sehnal jsem všechny možný papíry o tom, co jsem v životě dokázal a jak jsem skvělej a připravil jsem si fotku štěněte z útulku, abych v nich vyvolal soucit. Je to ale vůbec nezajímalo. Zeptali se mě, jak se jmenuju (i když to všichni dobře vědí, možná až moc dobře…) a pak se ptali, proč chci dál studovat.
To je dobrá otázka. Dřív jsem si říkal, že škola je novodobý vězení a budu se tam těšit, až začne čert jezdit na bruslích do práce. Světe div se, změnil jsem názor. Ono to tak je, dokud je člověk na základce, na střední…ale pak to začne bejt jinak. Buď můžete dál studovat, nebo si musíte začít shánět práci (pokud nemáte rodiče ve vatě). Před půl rokem jsem začal makat. Zjistil jsem, že peníze nepadaj z nebe (pokud vás zrovna nebombardujou špunti z balkónu drobákama), do práce musíte chodit každej den, nemůžete si jen tak zaspat nebo napsat do žákandy „rodinné důvody“. A když to děláte, bude vaše výplata jako cibule (podíváš se na ni a rozbrečíš se). To se člověk najednou začne na školu dívat líp a hned má chuť do dalšího studia. Samozřejmě jsem jim to neřek takhle napřímo, musel jsem to trochu zaobalit, ale to už je jiná pohádka.
Takže si važte doby, kdy můžete chodit do školy, protože ne každej má přirozenej dar správně se opírat o lopatu!
Dejte mu někdo korunu!
Je půlka května, to už je skoro léto. Prostě období kraťasů a krátkých rukávů. Je úterý, takže se jde Karlovina. Kolem poledne pršelo, ale ve dvě celkem svítilo sluníčko a vypadalo to, že se oteplí. Neoteplilo. Začalo lejt. Jako chlap samozřejmě nemůžu říct "Je mi zima, prší mi na hlavu a chlupy na nohou mám jak pes, co právě vylez z pračky. Chci do tepla." A tak jdu na to diplomaticky: "Co takhle zajít do Grandu? Teď by tam určitě mohlo bejt dost potenciálních klientů (čti "teenagerů, kteří čučí do mobilů a vůbec netouží se bavit s dospěláky")." V terénu chodíme vždycky dva, parťáci, amígos, prostě držíme při sobě. Ale dneska prej ne. Nebudu to okecávat. Míša místo odpovědi zakřičela: "Dejte mu někdo korunu, ať má na kalhoty!"
Asi nemusím vysvětlovat, proč mám v očích vražednej výraz, že ne?
Florbalistky, pěkný florbalistky!
Když může existovat Deník moderního fotra, proč by nemohl existovat i Deník teréňáka? Vtipných i trapných historek máme až až. Tak proč se s vámi nepodělit, ať z toho má trauma i někdo jinej?
Jako první bych rád vysvětlil, kdo je to teréňák. Teréňák není žádnej auťák, autista, ani sociálka! Divili byste se, kolik lidí si to plete. Nechápu. Připadám si docela normální (to všichni ostatní jsou divný). Teréňák je od slova terénní sociální pracovník, teda sociální pracovník (ne, nejsme sociálka!), kterej chodí venku a hraje si s dětma…chci říct tvrdě pracuje. Když má někdo problém, tak ho s náma může řešit, a když žádnej problém nemá, tak mu ho uděláme, abychom měli práci. No dobře, místy to bylo trochu nadsazený, ale vy určitě na rozdíl od toho pána víte, co jsme zač.
Včera si tak v klidu jdeme po Polabinách (páč je pondělí a v pondělí jsou Polabiny, to ví každej), kolem nás si to hasí nějakej pán na kole ověšeným taškama rychlostí asi 5 kilometrů za hodinu, ohlídne se a říká: „Hele, florbalistky, pěkný florbalistky!“ Takže asi už chápete, proč jsem chtěl znova vysvětlit, kdo je teréňák. Protože teréňák není nejenom autista nebo sociálka, ale ani florbalistka! Tak zaprvý, naší prací je lidem pomáhat (a florbalky jsou ideální nástroj k řešení některých problémů). A zadruhý já jsem snad vosk?! Asi se budu muset smířit s tím, že jsem málo florbaliska na to, aby si mě někdo všimnul.
